O nás

KATRIN ROHDE PÍŠE Z AMPO

 JARO 2017

Milí přátelé našich dětí v Ouagadougou,

jednotvárnost všedních dnů je stejná tady u nás na jihu jako u vás ve Vašich rodinách.  

 

Velké oslavy jsou dávno za námi. Tentokrát probíhala vánoční oslava tady v Africe beze mě. Já slavila po 25 letech zase jednou v Německu, společně se svými vnoučaty - úžasné! 24. prosince večer zvoní můj telefon a na druhém konci se ozývá zpěv všech, opravdu všech našich AMPO-dětí, slavnostně mi zpívají "Oh Tannenbaum", německy, jako každý rok. Díky hlasitému nastavení jsem mohla zpívat s nimi, z Berlína. A slzy mi stékaly donekonečna z tváře! Ó, proč se jen nemůžu rozdělit ve dvě Katrin...?  

Všechny německé balíčky od kmotrů dorazily v pořádku do rukou dětí a jejich radost byla obrovská! Určitě jste už, milí přispěvatelé, obdrželi přeložený děkovný dopis s aktuální fotkou "Vašeho" dítěte.

Náš nyní už rutinní a přísný denní režim bývá - stejně jako dozajista i ten Váš - oživen pěkným a úsměvnými zážitky. Každé ráno v 6:30 mě vozí můj muž svým autem do práce v AMPO. Pokaždé potkáváme asi 100 AMPO-dětí, s batohy, bezpečnostními vestami, čepicemi a bundami, čerstvě namazané krémem proti té spoustě prachu. Mezi všemi školáky jsou ihned k rozpoznání, protože jdou z domova, kde se na vše výše jmenované dbá. Jsem na naše vychovatele pyšná.

Nedávno mě naše tři nejmenší dívky nenápadně odvedly stranou a nesměle mi šeptaly do ucha: „Šlo by, abys nás už nedoprovázela na cestě do školy?“ „Bohužel ne,“ odpověděla jsem, „není to sice tak daleko, ale však víte, že kulhám!“ Mazaně dodaly: „My taky myslely autem...! “ Dva dny poté to dospělo k tomu, že jsme je prostě pozvaly, aby k nám do auta nasedly a dovezli jsme je do jejich státní, ošuntělé, prachem pokryté a zpustlé školy. Ještě nikdy tam žádné dítě nebylo přivezeno autem, všichni chodí pěšky, a najednou tohle: tři hihňající se a radostí rozzářené dívčiny vystupující ze dveří zářivě žlutého moderního vozu (!) mého muže. Ještě dnes ve škole o tom mluví! 

Mimoto jsou naši ředitelé zaměstnáni plánováním budoucnosti svých svěřenců, kteří letos odcházejí. Chtěli bychom Vás do plánování zahrnout a poprosit o pomoc, protože ještě minimálně dva roky - podle typu vzdělávání - budou naše bývalé děti, dnes už vlastně mladiství, podporovány AMPO. A my jsme ještě nikdy neměli tolik odcházejících dětí najednou jako tento červenec.

Od podzimu  budeme tedy potřebovat větší obnos peněz na jejich vzdělání. Dnes jsme vypočítali,  že se náklady na jedno dítě  budou pohybovat kolem 1 200 eur ročně, podle toho, čím se chtějí stát. Jestli zdravotní sestrou, učitelem na základní škole, pomocníky lékárníků nebo středoškolskými učiteli. Ať už se bude jednat o návrhářskou školu nebo učební obor pro kuchařky, v programu počítáme se 47 mladistvými, kteří se vyučí nebo se budou dále vzdělávat. Uměli byste si představit, že nám můžete nějak pomoct? Jedná se o 100 eur měsíčně! Délka trvání vzdělání se pohybuje od jednoho do tří let. Školné, stravné, ubytování, hygiena, lékařské ošetření - všechny tyto náklady by měly být sumou pokryty.   

Kdo by nám s tím mohl tedy pomoci? Suma 100 eur za jednu osobu a jeden měsíc je i v Německu ažaž. Spojte se s kamarády, najděte si pomocníky. Prosbu směřujeme i do kanceláří, lékařských ordinací, společností a firem, pro něž je tato suma možná snadněji postradatelná. Naše AMPO-děti si jednoduše zaslouží dobrou budoucnost. Všechny k nám přišly hladové, bojácné, často traumatizované svým příliš brzkým tvrdým osudem. A všechny se učí, chtějí učit, aby mohly udělat něco se svým životem, aby se mohly postarat o své mladší sourozence a pokud možno aby ony samy mohly udělat něco dobrého pro ostatní (to chce každé AMPO-dítě, protože my všichni jim to každý den svými činy a skutky dáváme za vzor) - prosím, pomozte nám, abychom je mohli vypravit na dobrou životní dráhu.

Jedno zavolání na naše obchodní místo v Plönu - a už jste odvedli dobrou práci!

I my jsme tu mohli zase jednou odvést dobrou práci. Jedno vyhlášené německé zařízení nesoucí název TuaRes se tady v Burkina Faso intenzivně stará o 1000 žákyň. Jedna z nich, šestnáctiletá dívka ve vysokém stupni těhotenství, se uchýlila na úřad sociálního zabezpečení, kde pro ni ale nebylo místo. Její rodina ji zavrhla, Larissa byla bez jakékoliv podpory a mluvila o sebevraždě. Naštěstí jsem ji tam mohla včas, den před porodem, vyzvednout. Při každém výmolu na cestě jsem si pomyslela: „Jejda, jen aby to nezačalo!“ Mohli jsme ji zapojit do projektu MIA/ALMA, kde se dostala do péče optimisticky laděných vychovatelek a 48 dívek, mladých matek v podobné situaci. Teď už je dítě na světě, samozřejmě (!) dívka, s krásným jménem Judith. Matce i dítěti se daří dobře, Larissa se může zase smát, a směje se moc ráda, teď už na bezpečném místě.

Měli jsme tady velmi příjemnou návštěvu ze Švýcarska, partnery a dárce z Zürichu. Nadace The Dear Foundation provozuje už několik let naši velkou lékařskou stanici. Jsou to profíci, neboť pracují po celém světě, v Izraeli, Gaze, Kolumbii, Indii a i u nás. Hodně jsme se toho od nich mohli naučit, a oni od nás vlastně také. Obsáhlá zpráva o cestě jednoho ze spolucestujících chirurgů se právě objevila na našich AMPO-webových stránkách - stojí za přečtení! Společně s The Dear Foundation připravujeme projekt zabývající se rakovinou prsu.

A jen tak mimochodem, i když s enormním nasazením, byla zase uvedena do provozu naše farmářská škola. Extrazpráva o tomto počinu pochází od koordinátorky projektu Andrey Reikat, která má velké zásluhy na vyřízení celé záležitosti, zejména  s ohledem na vysoké nároky žádosti lucemburského ministerstva zahraničí. Já sama jsem spíš žena na hrubé práce - opravy, uklízení, stříhání stromků, natírání... vše bylo včas hotovo pro příjezd nových žáků farmářské školy. Jsme šťastní a ulevilo se nám, stejně tak našim milým lucemburským přátelům nadace Dr. Elvire Engel-Stiftung, kteří dorazili na slavnostní otevření.    

O návštěvy nemáme tady v AMPO  rozhodně nouzi: praktikanti, pomocníci, přátelé, všichni bydlí v našich jednoduše zařízených hostinských pokojích a jsou velmi spokojeni s dobrým jídlem z naší restaurace, která stojí hned vedle. Na druhé straně se zase nachází  naše lékařská stanice, v případě potřeby je tedy o kohokoliv hned postaráno - lépe to už snad ani nejde! Také dva členové představenstva Sahelu se ubytovali v AMPO na celý týden a navštívili mnohá zařízení.

A vy jste samozřejmě stále vítáni. Zrovna u nás byli jedni z "kmotrů", kteří přijeli navštívit "své" AMPO-dítě a zároveň tady s mnohým pomáhali, příjemná záležitost pro všechny strany.

Všem Vám přeju krásné jaro. Vděčnost ve Vašich srdcích za každý den, který můžeme všichni prožít, za čas na malé radosti a hlasitý nebo i tichý smích. Ano, dělejte to tak jako my tady v Africe: Když už nic nefunguje: smích pomůže!  

Vaše Katrin Rohde a všechny  AMPO-děti  v Ouagadougou

 

Konečně zase živo na farmě Tondtenga

Šest měsíců bylo v Tondtenga, farmářské škole AMPO, úplné ticho. Šest měsíců dělí odchod vyučených ročníků od příchodu nových žáků. Na jedné straně byla skutečnost, že jednání o smlouvě s naším dárcem (lucemburským ministerstvem zahraničí přes nadaci  Dr. Elvire Engel-Stiftung) byla komplikovanější; na druhé straně jsme využili čas - po 10 letech a 5 vzdělávacích bězích - abychom vybudovali nový tým, který přinese na farmu svěží vítr.

Přitom ale naše cíle zůstaly stále stejné: mladí muži z vesnic jsou vzděláváni v oblasti biologického a integrovaného zemědělství, aby si mohli, až se později navrátí do svých vesnic, zajistit své živobytí, aniž by používali zdraví škodlivé a životní prostředí ohrožující postupy, které se už i v Burkina Faso stále více rozmáhají.  

Nový tým se skládá z osvědčených expertů na zemědělství. V čele stojí Antoine Konombo, ředitel, který se ve své třicetileté profesní dráze účastnil celé řádky projektů v oblasti zemědělství, mnohé také vedl. Pod ním pracují 4 mistři a 3 vychovatelé, všichni prošli výborným vzděláním na zemědělských školách a jediným rozdílem mezi nimi je, že první výše zmínění mají větší zkušenosti v oboru než ti druzí.  

50 žáků jsme tentokrát vybrali z jedné jediné provincie. To zjednoduší vzdělávání a po absolvování i následnou péči o absolventy, kteří, když se vrátí do svých vesnic, založí tam jakási svépomocná družstva.   

A na opatrování těchto svépomocných družstev bude dohlížet náš další nový spolupracovník: Olivier Bado, který fungoval po dlouhá léta jako poradce v tomto oboru v různých částech Burkina Faso. 

Pod vedením nového týmu se budou žáci na Tondtenga nejen 1,5 roku vzdělávat, jak se provozuje ekologické pěstování plodin a chov dobytka, ale ve studijním plánu najdete i předměty jako "Život ve svépomocném družstvu", "Zhodnocení mých produktů", "Obnova znehodnocené půdy", "Vlastní výroba krmiva pro dobytek, biologického hnojiva a biologických prostředků na hubení škodlivého hmyzu".  

5. a 6. ledna dorazili noví žáci,  7. ledna je Katrin, Andrea a ředitelé AMPO slavnostně přivítali. A 31. ledna se ještě uskutečnilo oficiální otevření za účasti velké delegace z nadace  Dr. Elvire Engel-Stiftung a koordinátorů lucemburské a německé rozvojové spolupráce v Burkina. Po všech těchto slavnostech nastal každodenní všední shon - založit pole a záhony, očkovat a nakrmit zvířata, podojit krávy a kozy, zkrátka udělat z Tondtenga zase zelenou oázu, jakou po mnohá léta byla.

 

Sahel:

Milí podporovatelé a přátelé,

určitě máte stejně jako my radost z přicházejícícho jara, které s sebou přináší všechny možné pestré barvy. A pestrý byl i loňský rok, ve kterém jsme společně s Vámi zajistili chod AMPO a financovali různé projekty. Každé ze zařízení AMPO použilo příspěvky určitým jedinečným způsobem a podpořilo různé cílové skupiny. Domov pro osiřelé děti, vzdělání pro děti a mladistvé, důležitou výživu pro podvyživené děti, pomoc pro nezletilé matky a nebo mobilitu pro postižené - všechny tyto malé i velké úspěchy jsou možné jen díky Vaší podpoře.

Dvě spolupracovnice Sahel e.V. mohly všechno tohle zažít na vlastní kůži při své návštěvě AMPO.  V listopadu 2016 započaly svou cestu v teplém Ouagadougou a vrátily se o 8 dní později, obohacené o vzpomínky na krásná setkání, dojemné obrázky a se spoustou nových burkinských produktů. Takovou malou ochutnávkou je krátká ukázka z cestovního deníku, který přikládáme k tomuto oběžníku. Podrobnou zprávu najdete na naší domovské webové stránce.

„Je pěkné vidět, jak jsou AMPO-zařízení zkoordinovaná. Jak každé zařízení ví, co ostatní dělají a v jednotlivých případech dělat mohou.  Jak je v nich pamatováno nejenom na dnešek, zatímco rozdělují misku rýže hladové rodině, ale zohledňují i zítřek a pozítřek.“ (Ricarda Dittrich)

 

Zprávu z cest najdete na:

www.sahel.de/informationsmaterial

„Wir sind dann mal bei AMPO - Reisetagebuch“

Pro Faunus, z.s. přeložila Eva Slováčková